»

Úno 16

Print this Příspěvek

Dubová

Dubová a historie

Obec Dubová, původně Ober-Wigstein (Horní Vikštejn) ležící na levém břehu Moravice byla založena ve 2. plovině 18. století. Jméno Horní Vikštejn bylo odvozeno z polohy osady ležící o něco výš než samotný Vikštejn a asi o 160 m výše než Dolní Vikštejn, dnešní Podhradí. Dubová vznikla z rozparcelovaného poplužního dvora vikštejnského velkostatku, na jehož místě nechal v letech 1777-1776 Jan Julius Frobel vystavět barokní zámek, jež obklopovala dvorová víska. Její půdorys vytvářel dominantu panského dvora, původně vytvořených pouze pěti domy pro služebnictvo. V roce 1850 se osada Horní Vikštejn stala spolu s Hertmanicemi (nyní Nové Zalužné) součástí Radkova a roku 1952 byla přejmenovaná na Dubovou. V roce 1836 stálo v Dubové celkem 42 domů, v roce 1910 pak pouze 26 domů, roku 1921 dohromady 27 domů a v roce 1945 31domů.

Dubová, Vikštejn

„Panství Horní Vikštejn patřilo k nejvýznamnějším a nejrozlehlejším feudálním državám na území Opavska a významně zasáhlo do jeho dějin. Bylo spravováno z hradu Vikštejna, ukrytého v hornatém a hustě zalesněném území Opavska.“ [1] V roce 1377 je Vikštejn a jeho okolí poprvé písemně zmiňováno. V této době byl hrad zeměpanským majetkem a v zástavě jej držel Adalbert (Vojtěch), podle druhého textu Vítek, který se psal patrně z Vikštejna. V roce 1447 postupuje vévoda Arnošt hrad s příslušenstvím Budivojovi z Moravčína a jeho bratřím Jindřichovi a Hynkovi, synům Křístka z Moravčína. Již v roce 1464 byl však Budivoj tohoto majetku zbaven. „Vikštejnsko pak získal tehdejší zemský hejtman opavský a věrný stoupenec krále Jiřího, Bernart Bírka z Násilé. (...) Nespravoval však hrad příliš dlouho, i když pravděpodobně dal přestavět, rozšířit a modernizovat jeho opevnění. Po smrti krále Jiřího v roce 1471 odešel Bernart do Prahy, na dvůr krále Vladislava II. Jagellonského (1471 – 1516 ), a Vikštein převzal i s příslušenstvím jeho syn Hynčík Bírka z Násilé. Ten musel hrad hájit proti obléhání knížetem Viktorinem. Nakonec bylo mezi nimi uzavřeno příměří a Hynčík zůstal nadále pánem Vikštejnska. Ovšem vesnice v jeho okolí těmi průtahy vojsk a zdlouhavým obléháním hradu velmi utrpěly. Po Hynčíkově smrti se držení hradu i panství ujali jeho čtyři synové – Bernart ml., Jiří, Hynek a Vok.“ [2] Před rokem 1525 pustil král Ludvík Jagellonský (1516–1526) hrad s příslušenstvím Janu Planknarovi z Kyšperka, který zahájil v roce 1532 důkladnou přestavbu Vikštejna, která trvala několik desetiletí. Hrad Vikštejn byl už za jeho života považován za nejpevnější hrad na Opavsku a byl téměř nedobytný. Od roku 1556 pokračoval ve výstavbě hradu Janův syn Fridrich, po jehož smrti zdědil hrad s příslušenstvím další syn, Jan Planknar ml. z Kynšperka, který přestavbu hradu asi v roce 1582 dokončil. Po smrti Jana Václava Oderského v roce 1696 zdědil otcovské zboží v celém původním rozsahu syn Antonín Ferdinand Erdmann Oderský z Lideřova. Pro dluhy však Vikštejnsko roku 1708 rozprodal třem různým zájemcům a od té doby bylo někdejší jednotné panství rozděleno na Vítkovsko a Vikštejnsko. Roku 1765 koupil panství Josef Julius von Frobel na Sosnové, Loděnici a Táboře, který se rozhodl vybudovat si namísto zchátralého hradu Vikštejn letech 1774–1776 novou rezidenci, nynější zámek Dubová. Za Jana Erdmana z Tenczina, koncem 18. století, vznikly v blízkosti Radkova další osady, vysazené nejprve jako kolonie. „V roce 1803 zdědil zvelebené panství Vikštejn syn předchozího, jménem taktéž Jan hrabě z Tenczina, jemuž se dále podařilo v r. 1808 opět přikoupit k panství statek Melč. Zemřel pak v roce 1811, ale již předtím odkázal panství své sestře, hraběnce Karolíně z Tenczina, provdané za hraběte Jana Arze z Wassegu. Jeho jménem byly pak pojmenovány v roce 1812 založené lázně Jánské Koupele.“ V roce 1860 koupil panství opavský obchodník Emanuel Glassner, který nechal přestavět starou zámeckou cestu přes Radkov vedoucí od kostela přes velké stoupání až do dnešní trasy, čímž zvýšil výnosnost hospodářského dvora, dále dal vysadit ovocné stromy kolem cest a rozšířil i plochu lesního porostu. „Takto zvelebený majetek včetně zříceniny hradu Vikštejna a zámku v Dubové koupil v roce 1884 šlechtic ruského původu hrabě Kamillo Razumovsky se svou ženou hraběnkou Marií, rozenou Wienerovou z Weltenu. Ti pak v roce 1888 znovu koupili statek Melč, k němuž náležely mimo samotnou Melč ještě Staré a Nové Těchanovice a Filipovice; roku 1889 jej dále rozšířili o panství Vítkov (Vítkov, Lhotka, Dolní a Horní Ves), roku 1896 přikoupili Jánské Koupele a konečně v roce 1897 moravskou enklávu Dolní Životice. Vzniklo tak rozsáhlé panství s převážně německým obyvatelstvem, rozkládající se v malebném, i když chudém kraji kolem toku řeky Moravice, jemuž vévodila a dodnes vévodí monumentální zřícenina hradu Vikštejna. V tomto kopcovitém a nepříliš úrodném území s rozsáhlými lesy začal Kamillo Razumovsky budovat pozemkovou državu, která měla nejen zajistit budoucnost jeho rodu, ale která přinesla rozkvět celému kraji. Že Razumovští s novým prostředím zcela srostli, dokládá skutečnost, že v následujících desetiletích stáli doslova za každou významnější akcí, která se v obcích na jejich panství konala. V jejich činech jakoby ještě dozníval romantismus 1. poloviny 19. století s ozvěnou idylických časů starého mocnářství. Své místo v anachronické hře na feudálního velmože jistě zaujímaly i zříceniny hradu Vikštejna, nicméně to v reálu znamenalo provedení archeologického průzkumu a prvního statického zajištění chátrajícího hradu, realizovaných ve třicátých letech.“ [3] Pana hraběte von Wigstein si lidé velmi vážili. Představoval životní styl aristokracie zanikající monarchie v její velkorysé zakladatelsko-donátorské formě. Za nesporné zásluhy o rozkvět kraje mu udělila obecní zastupitelstva Radkova, Melče i Dolních Životic čestné občanství.
[2]Kouřilová, D., Rosová, R. Etapová výzkumná zpráva - zjišťovací terénní průzkum autentických forem stavebního projevu v regionu Opavska. Památkový ústav v Ostravě, 2001. [3] Kouřilová, D., Rosová, R. Etapová výzkumná zpráva - zjišťovací terénní průzkum autentických forem stavebního projevu v regionu Opavska. Památkový ústav v Ostravě, 2001.

01DCF 1.0

Dubová, Roderichova kaple

Pod úpatím hradu Vikštejna u cesty na Podhradí stojí malá omítaná výklenková kaple, zvaná Roderichova. Stavba stojí na hexagonálním půdoryse a je kryta křížovou střechou. V zaklenuté nice kryté mříží visí obraz Cyrila a Metoděje.

„Podle záznamů v archívu fary v Radkově byla již v r. 1840 na silnici z Dubové (Horního Vikštejna) do Podhradí (Dolního Vikštejna) postavena kaple z pevného materiálu, na místě staré, již zničené stavby. Byla to čtyřstranná kaple s nikou, v níž byl za železnou mříží mariánský obraz. Stříška byla krytá břidlicí." [1] Po roce 1841, kdy panství převzal Roderich Arz, došlo pravděpodobně k přestavbě kaple do dnešní podoby.


[1] Kouřilová, D., Rosová, R. Etapová výzkumná zpráva - zjišťovací terénní průzkum autentických forem stavebního projevu v regionu Opavska. Památkový ústav v Ostravě, 2001.

 

Dubová, areál zámku „Trojkřídlý jednopatrový zámek na půdorysu hluboké podkovy je dokladem venkovského barokního sídla menších rozměrů. Základním stavebním materiálem mimo tradiční produkt – kámen byla už také cihla a v míře netypické pro architekturu této kategorie dřevo. O tom nakonec svědčí i profese stavitele – stolařského mistra Tobiáše Klebera z Opavy. K historii budování zámku nejvíce vypovídá pamětní spis, nalezený při obnově horní části zámecké věže na jaře r. 1890: „Ve jménu Nejsvětější trojice jest v roce Páně 1776 dne 24. září tato věž a během dvou předešlých roku 1774 a 1775 celý zámek, kaple, zahrada a pět malých domů panem Janem Julie Froblem, dědičným pánem na Vikštejně, Radkově a Lhotce i s věžními hodinami postavena. (...) Základní architektonické řešení se jednoznačně hlásí k velmi pozdnímu baroku, kde se už viditelně projevuje dobová klasicistní tendence detaily plochých pilastrů, jednoduchých šambrán a nadokenních říms i plochého rizalitu průčelí s trojúhelným štítem a sloupovým portikem. Ve štítu průčelního rizalitu a na boční štítové stěně fasády uličního křídla nacházíme znak posledních šlechtických majitelů zámku – Razumovských, za nichž se pak v 19. a 20. století na objektu prováděly menší úpravy, jako byla např. v roce 1890 obnova čtyřboké vížky s osmistrannou lucernou, nasazené na mansardové střeše hlavního křídla, při níž byl objeven výše citovaný spis, anebo dřevěné pavlače. Z pamětního listu také vyplývá, že už tehdy byla v zámku založena zahrada jako zárodek parku a postavena kaple. Jednalo se patrně o kapli Panny Marie Loretánské, stojící u vjezdu do zámeckého areálu a vyznačenou na indikační skice z roku 1836, která byla bohužel v šedesátých letech demolována. Z dochované fotografie již silně zdevastovaného objektu je možno vyčíst, že šlo zřejmě o zděnou stavbu polygonálního půdorysu se zvoncovitou střechou krytou šindelem, ukončenou polygonální lucernou s cibulovou bání; uvnitř byl údajně dle místních pamětníků barokní oltář s obrazem Madony.“ 5 Do dnešních dní se zachovalo téměř vše z hospodářských budov patřících jak k nejstarší fázi rozvoje dvora, tak k těm postupně do konce 19. století dostavovaných. V roce 1836 se uvádí, že zámek na kopci obklopuje anglická zahrada s rybníčkem a kuchyňskou zahrádkou, dále též dvůr s dobytkem a ovcemi a bydlením pro správce v blízkosti zámku. Architektonicky zajímavější jsou budovy na protější straně silnice. Jedná se o bývalou konírnu s jízdárnou a domem podkoního, zámeckou oranžerií a skleníkem. Tyto objekty jsouuzavřeny do samostatného areálu vysokou ohradní zdí z lomového kamene. Patří však už k mladší etapě budování hospodářského zázemí zámku, vystavěných teprve po roce 1836. Samotný skleník byl vystavěn patrně až roku 1906, kdy byl také zřízen zámecký rybník, jež byl potrubím napojen na oranžerii a sloužil nejen k zavlažování rostlin a zvlhčování vzduchu, ale napájel i vodotrysk v zelinářské zahradě. Podle písemných pramenů lze doložit, že v roce 1938 zde existovalo velké množství hospodářských budov: 10 obytných domů pro správce a personál, dále sýpka, stáj, sklad krmiva, skladiště, 4 stodoly, chlévy pro prasata, krávy a telata, drůbežárna, sklep na led, kůlna na vozy a stroje, kůlna k ukládání dřeva. Zahradnictví tvořila přízemní chladná květinárna s přístavbami, dále rostlinárna a tři skleníky nebo pařeniště typu ananasovníku. V areálu zámku byla ještě jízdárna s garáží a vozovnou a přízemní stáje u jízdárny. Původních pět malých domů vystavěných současně se zámkem, stojí v osadě dodnes a je možné je identifikovat podle indikační skici z roku 1836. Jedná se o prosté přízemní domky s podkrovím a sedlovou střechou. První domek č.p. 14 uvolnil hrabě Razumovský počátkem 20. století pro poštovní úřad. Dalším domkem je č.p. 11. Dále je to pravděpodobně dům č.p. 151 a 152.
Kouřilová, D., Rosová, R. Etapová výzkumná zpráva - zjišťovací terénní průzkum autentických forem stavebního projevu v regionu Opavska. Památkový ústav v Ostravě, 2001.


Dubová a současnost Obec Dubová je místní částí Radkova, s nímž je spojená zámeckou dvouřadou lipovou kočárovou alejí, jež původně vedla až k radkovskému kostelu. Alej byla poprvé vysazena okolo roku 1860. Zámek je situován ve středu obce a je jeho největší dominantou. V jeho blízkosti se dodnes dochovalo zázemí bývalého panského sídla – hospodářské objekty, oranžérie, skleník (dnešní zahradnictví), bývalý dům podkoního i konírny (dnešní pila). Objekt zámku je navíc obklopen krásným parkem s rybníkem, jež od volné krajiny odděluje kamenná zeď. Další dominantou Dubové je zřícenina hradu Vikštejna ukrytá v lesích při cestě do Podhradí. Jedná se o rozlehlou a velmi dobře dochovanou zříceninu středověkého hradu, jež je hojně navštěvována turisty.    

Permanent link to this article: http://www.sdruzeniradkov.cz/?p=1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.